Ještě před uskutečnění našeho výletu jsem si řekla, že když na Island, tak opravdu low cost. No a co to znamená. Můj limit byl na ten týden cca 10000Kč a řekla jsem si, že to víc prostě nebude. Byly jsme tři holky co jsme chtěly jet, ale potřebovaly jsme ještě další dvě. A tak moje cesta směřovala na cestovatelskou seznamku, kde jsme narazily na Markétu s Katkou a ty se k nám připojily. Koupily jsme letenky z Berlína (za 3500Kč včetně jednoho odbaveného zavazadla pro všechny), rezervovaly auto (nejdřív jsme si vybraly obří auto 4x4, ale pak jsem zjistila, že by mi zablokovali deposit ve výši 80000Kč a to se mi moc nelíbilo, tak jsme potom změnily autopůjčovnu na Blue Car Rental a ve stejné cenové relaci (11780Kč) bylo pouze menší auto a ne 4x4, ale tak náš plán byl se držet podél hlavní silnice č. 1). Před cestou jsme si nakoupily jídlo v Kauflandu a to instantní kuře na paprice, guláš, čínské polívky atd., naše zásoby jídla se ale taky rozrostly o Manu (což je takový drink podobny proteinu). Vše na cestu bylo připraveno a hurá na Island.
Cesta jako vždy byla dlouhá a za deštivého počasí nás přivítal Island. Vypadalo to trošku depresivně, ale s deštěm se počítat prostě muselo. Vyzvednutí auto proběhlo v pořádku, dostali jsme větší auto než jsme si objednali a vyrazilo se na cestu. Byla tma a já navíc byla nemocná (no blbě se to sešlo), měla jsem za sebou řízení do Berlína, spaní ve stanu v Berlíne, celý den na cestách v letadlech a teď ještě řízení (cca 2 hodiny) na místo, kde první noc přespíme. Náš cíl bylo přespat u termální řeky, ale když jsme tam dojely, tak tam byly zákazy kempovaní a já už byla fakt dost unavena, tak jsme si pak našli nejbližší kemp a v něm jsme to doslova zakempily. Bylo to ve meště Hveragerdi a kemp měl sprchu i venkovní kuchyňku, a tak došlo na naše první vaření Kuřete na paprice (bombu na vaření jsme zakoupily na benzínce, stála něco kolem 450Kč).
Ráno bylo slunečné a tak naše nálady byly velice pozitivní. Zaplatili jsme za kemp 306Kč/osobu a vyrazili jsme na první zastávku a tou bylo jezero/kráter Kerið. Tady se vstup platí, je to snad jedno z mála míst, kde se za něco platí (nic jiného jsme za celý týden neplatili). Pán byl docela hodnej, protože nám to dal za cenu jednoho vstupu pro nás pět (takže na osobu to stojí 80Kč).
Na dnešek byl naplánovaný takový ten zlatý okruh, kteří jedou všichni co jsou na Islandu krátce nebo s cestovkou. Ano, takže všude samý asiati a autobusy. Vodopád Gullfoss byl teda ale parádní. Nachází se kousek od parkoviště, takže tam dojde opravdu každý. Kousek od vodopádu se nachází další turistická věc a tou je Geysir. Voda tryská každých 10 min. do vzduchu. Nejdřív to vytryskne celkem nízko a to jsme si myslely, že je to celý a odešly jsme a potom to vytrysklo tak dvojnásobně minimálně. Takže to chce vyčkat delší dobu a neodcházet hned po prvním. My se rozhodly, že se půjdeme projít směrem nahoru, abychom měly z vrchu výhled na všechny ty horký jezírka a tam se nám naskytl nádhernej výhled. Takže to určitě doporučuju a navíc tam většina asijatů nechce šplhat ani na to nemají oblečení, tak tam člověk je docela sám a výhled tedy bezvadnej.
Po návštěvě Geysiru jsme se chtěly jet někam vykoupat do termálního jezírka a tak jsme zvolily Hot spring – Hrunalaug. Byla tam taková boudička, kde se dalo převlíknout a i nechat schovaný věcí (což bylo super, protože nám po chvilce začalo pršet). Ve vodě jsme byly asi tak hodinku, moc lidí tam nebylo a tak jsme si to tam hezky užívaly.
Původně jsme myslely, že to bude závěr dnes, ale stále jsme měly dostatek času a tak jsme vyrazily dál na cestu. Prakticky u silnice se nachází další krásnej vodopád Seljalandsfoss kolem kterého člověk může jít dokola. A tak jsme se ocitly přímo za vodopádem. Doporučuji sem jet při západu sluníčka, to jsou potom pěkný fotky.
No a poslední zastávkou toho dne byl vodopád Skogafoss. Přijely jsme už po západu sluníčka a tak jsme si voodpád nechaly až na další den a zakempily jsme to přimo na plácku před vodopádem. Tady ten kemp neměl sprchy a ani kuchyňku. Jedině byly k dispozici záchody a tam jsme si dobily elektroniku a čekaly jsme, jestli uvidíme polární záři, ale pak začalo pršet, tak jsme šly spát. V kempu jsme neplatili nic, jelikož na recepci nikdo nebyl a ani tam nebyla žádná možnost kam ty peníze dát.
Noc byla trošku chladnější, jak jsme spaly kousek u vodopádu, ale zima mi nebyla. Ráno jsme měli stan trošku namrzlej. Furt se honily mraky a každou chvíli jsme čekaly až přejde déšť. Když se to trošku zklidnilo, tak jsme vzaly baťohy a vyrazili jsme na procházku nad vodopád Skogafoss. Odtud se dá pěšky dojít až do Duhových hor, ale je to asi tak na tři dny. Může to být ale super tůra. My jsme se tam procházely jen dopoledne a pak jsme se vydaly zase dál na cestu.
Zamířily jsme si to k pobřeží a to na vyhlídku Dyrholaey. Byla tam i jina cesta, kde by byl vidět asi pořádně oblouk ve skále, ale tam se dalo vyjet autem jen 4X4, zkusily jsme kousek jet, ale pak jsme se na to raději vykašlaly a dojely jsme tedy jen na tu vyhlídku. V dálce jsme viděly vyhlášenou černou pláž Reynisdrangar na kterou jsme se potom vydaly. Je tam taková zajímavá skála/jeskyně a v moři se tyčí dva útesy a za deštivého počasí (což jsme měli tak každých 15 minut), tak ty útesy vypadaly přímo magicky, jako z Harryho Pottera.
Nápady byly ještě jet na to ztroskotané letadlo, ale usoudily jsme, že si ho necháme až na cestu zpátky a tak naše cesta lemovala vesničku Vík, kde je na kopci pěknej kostel s krásným výhledem. Vesnička je to opravdu malá a tak jsme jí jen projely a dojely na vyhlídku Fjaðrárgljúfur.
Výhledy a procházka tady byla vážně parádní, už bylo celkem pozdě, tak jsme si tam udělaly polívku a potom bylo v plánu vyrazit hledat kemp.
Kemp se jmenoval Skaftafell Camp a měli tam uplně krásný sprchy a záchody a opět tady nikdo nebyl, kdo by vybíral peníze. Daly jsme si každá třeba hodinou sprchu a pak jsme seděly venku na lavičkách a popíjely Malibu. Na aplikaci bylo vidět, že se k nám blíží polární záře, ale šance jí spatřit byla pouze 4% a síla asi 2 z 8, no ale když byla nad námi (aspoň dle aplikace), tak jsme se šly podívat a lehoulince jsme tam něco zahlídly a tak rychle tahám foťák, nastavuji dlouhý čas a byla tam! Tak byla potom taková hodinka, kde jsme pózovaly a snažily se fotit co nejlépe tu záři. Okem byla vidět bohužel minimálně.
Ráno bylo opět klasické, poklidit stan, nasnídat se Manou, připravit auto k odjezdu. Ten den naše první zastávka byla ledovcové jezero Jökulsarlón. I když jsme zrovna neměli moc hezké počasí, tak to stálo za to a byla to nádhera. Nikdy jsem nic takovýho neviděla a krásu tomu ještě dodali lachtani, kteří si tam v pohodě plavali. Docela dost tam tedy foukalo a tak jsme se tam nezdržely déle než půl hodiny.
Dnešek měl být jen o přesunu více méně. Protože jsme zjistily, že jsme dva dny napředu oproti itineráři, tak že Island tedy objedeme celý dokola (původně jsme se od jezera měli vracet stejnou cestou zpět). A tak nás čekali asi 4 hodiny jízdy. Cestou jsme si samozřejmě zastavovaly na krásných místech, kterých je všude stále mraky. Konečně se mi podařilo nahrát pořádně ovce. Jelikož na všech videích jsem viděla ovce focený a natáčený z blízka, jenže tady ty ovce jakmile se člověk k nim přiblíží, tak zdrhají. A tak nezbylo nic jiného než nad ně nalítnout dronem. Byly trošku zmatený, ale neutekly mu. Potom nás navigace vedle zkratkou, abychom to nemuseli objíždět kolem pobřeží, tak skrz hory vedla kratší cesta. No nebyla tam žádná značka, že by to bylo jen pro auta 4x4 nebo, že by byly potřeba řetězy, nic takovýho. A tak jsme vyjeli. Byla to serpentinová cesta a zdálo se to být v pohodě do doby, než se na silnici začal objevovat sníh a bylo ho čím dál tím víc. Ze začátku to naše auto zvládalo v pohodě, ale potom za jednou zatáčkou, kde byl kopec docela dost prudkej, tak jsme zůstali stát uprostřed kopce a auto se už dopředu nehlo. Začalo spíš couvat, a co bylo horší, tak to bylo namrzlý, takže jsme začaly couvat tak na šikmo a ještě silnice vedle do zatáčky. Začaly jsme docela šílet, auto se mi nedařilo zastavit. Asi až po minutě se auto naštěstí zastavilo a tak holky vystoupily, že to bude lehčí, když v něm pojedu jen já, jenže v ten moment se ze shora vyřítilo jiný auto, který nečekalo, že tam někdo bude stát a brzdil smykem a tak tak se nám vyhnul. Potom jsme zastavili asi další tři auta a poprosili, aby nám šli s tím naším autem pomoct, ale ani s pomocí se auto nehlo a po delší době jsme měli štěstí a jel kolem pluh a ten nám to auto otočil a mohli jsme sjet hezky zas dolu na hlavní silnici a na zkratku se vyprdnout. No to byla teda zkratka.
Tím to bohužel nekončilo, protože jsme do chvíle píchnuli a tak jsme zas na pomoc museli zastavit pár aut, kolo nám vyměnili a my pokračovaly dál. Musely jsme ale dojet do nejbližšího servisu, aby nám kolo slepil a zas vyměnil zpět za rezervu. Cestou to bylo hrozně krásný. Udělalo se pěkný počasí a tak výhledy byly opět parádní. I ten servis byl na úplně dokonalém místě. Mezitím co to pán opravoval, tak jsme si tam uvařily polívku, zaplatily jsme mu asi 1200Kč a vyrazily jsme dál na cestu. Už teď jsme věděly, že nedojedeme tam, kam jsme měly namířeno a tak jsme si vyhlídly na mapě kemp ve městě SEYÐISFJÖRÐUR. Jenže se nám po cestě opět rozsvítila kontrolka a tak naše cesty směřovaly zase do servisu. Tam nám jen dofoukly kola a vyrazily jsme do vybraného kempu. Opět jsme začaly stoupat a kolem nás se začínal objevovat sníh a tak jsme se bály, aby to nedopadlo jako pár hodin předtím. Naštěstí ne. V tomto městečku je známý kostel s barevným chodníkem Seyðisfjarðarkirkja.
Tady jsme za kemp platili. Recepce byla uvnitř kuchyňky. Kemp stál 345Kč, ale součást ceny nebyla sprcha, ale zas tu byla super teplá kuchyňka i s vybavením. Dnes jsme si říkaly, že musí být za odměnu polární záře a tak jsme čekaly v té kuchyňce a asi po hodině jsme nakoukly ven a byla tam. A nebyla taková jako včera! Dnes byla silnější o dost, i když procento vidění bylo asi jen 10% a stupeň č.3, tak jsme jí viděly a i jak se posouvá. Bylo to naprosto dokonalý a neuvěřitelný. Nedokážu si představit, jak to vypadá, když je stupeň třeba 8 a šance 90%. To musí být pecka.
Tu noc se usínalo fakt hezky, protože jsme byly plný dojmů z tý záře. Ráno jsem se vzbudila o dost dřív než všechny holky a tak jsem se šla projít do městečka a k výše zmíněnému kostelu. Po snídani a zabalení stanu jsme nastartovaly auto a opět kontrolka, takže naše první zastávka byla opět servis. Tam nám auto zvedli, odmontovali kolo, spravili a my zaplatily a vyrazily jsme směr sever. První zastávkou byla vesnička Bustarfell, ke který jsme si museli trošku zajet a vlastně jsme tam byly jen my a ovce. Sem už moc turistů nejezdí. Údolí v kterým byla vesnička bylo pěkný a tak jsme se tam proháněly s ovcema.
Tím, jak jsme byly už skoro na severu a jely jsme docela vysoko a byly tam holé pláně, tak byl neskutečnej vichr a s autem to pořádně lomcovalo. No byl to docela záhul to řízení. Bohužel nám dnes počasí moc nepřálo, protože vítr nezeslábnul a přidalo se k tomu i mírný sníh s deštěm a tak na další zastávce Námafjall jsme vyskočily s auta a šly si to tam projít, ale vážně jsme tady umrzaly. Jediný co pomáhalo, tak bylo se ,,schovávat,, do kouře, který vycházely ze sírových/sopečných jezer. Sice to byl neskutečnej smrad, ale bylo tam teplo.
Původně jsme měly vyhlídnutej kemp u jezera Mývatn. Jenže, když jsme viděli, že cesta vede nahoru, tak naše naděje, že u jezera bude hezky docela klesaly. Byla mlha, vítr, déšť a sníh a tak nezbývalo nic jinýho než si říct, že musíme ujet dalších X kilometrů, abychom se dostaly co nejdál ze severu, kde bude umoudřenější počasí. Ač bylo hnusně, tak jsme i přesto vystoupili u kráteru poblíž jezera Myvatn a zase jsme pokračovali na další zastávku, na kterou jsme narazili celkem náhodně. A tou bylo několik kráterů rozpínající se u jezera. To místo se nacházelo u Mount Vindbelgur, udělali jsme si tam po těch kráterech takovou rychlejší procházku, ale věřím tomu, že když je pěkný počasí nebo aspoň trošku lepší než jsme měly my, tak se tady v tom okolí dají strávit třeba dva dny. Jsou tady i nějaké termální bazénky, ale my pádily rychle pryč. Krajina cestou se teda měnila před očima a vážně nádhera. Nejdřív obřím lávovým polem s velkýma sopkama, pak se krajina začínala zelenat. I tou cestou by se dalo krásně zastavovat, ale v době, kdy se začínalo pomalu stmívat a my vážně nevěděly, kde dnes budeme spát a hlavně vítr neustále s autem lomcoval, tak nás tahle myšlenka zastavit vůbec nenapadla. Ještě cestou byla další taková rychlejší zastávka a to u vodopádu Godafoss Waterfall. Vodopád tedy opět parádní.
A tady se už turisti opět objevili. Tu noc jsme myslím spali v městečku Blönduós, kde byl uplně prádnej kemp a jelikož stále sněžilo a byli jsme tam sami, tak se nám nechtělo v tý zimě stavět stan a podívali jsme se na záchody a tady měli opravdu pěkný, čistý a voňavý záchody a tak jsme si naše karimatky rozložily, jak na pánských, tak dámských záchodech. Uvařili jsme si tam jídlo, dali sprchu, konečně jsem si umyla vlasy a taky jsme tu spali jen ve spodním prádle. No prostě jako v hotelu. Co víc člověk si v tu dobu může přát.
Po noci strávené na záchodě jsme se vydali dál na cestu. Chtěli jsme se jet podívat na Hvitserkur jelikož to bylo celkem po cestě, i když zajížďka byla cca 20km, jenže po dost blbý cestě a tak jsme jeli kousek a pak jsme to raději otočili, i když je dost možný, že bychom to tam našim autem dojely, ale asi se nám už nechtělo moc riskovat. Moc aut tady totiž neprojelo a nevim, kde bychom pak hledaly pomoc. Káťa našla po cestě jeden termální bazének, který by neměl bejt moc profláknutej. Napoprvé jsme cestu moc netrefily, ale napodruhé se to už podařilo a byly jsme tam uplně samy. Bylo to na moc pěkným místě, jen voda byla tak moc horká, že jsme tam zas tak dlouho nevydržely.
Dalším naším cílem byla velice známá hora Kirkjufell. Vyrazily jsme podle mapy, jenže bohužel po chvíli se cesta změnila a byly v ní samý díry a štěrk. Zbývalo nám něco přes 100km a jeli jsme tak 15km/hod., no to než by jsme se tam dokodrcaly, tak by jsme to nestihly ani do odletu. Rozhodly jsme se, že to vezmeme delší cestou, ale že tu horu prostě uvidíme. Takže cestou byla ještě rychlá zastávka na Glanni Waterfall, takový docela obyčejný vodopády, nic moc oslňující. Myslím, že na Islandu jsou zajímavější vodopády, který nejsou v průvodcích ani napsaný.
Nakoupily jsme si jídlo v Bonusu a jelikož už bylo celkem pozdě a ke Kirkjufellu to bylo asi přes 100km, tak jsme si řekly, že si koupíme nějaký piva a přespíme dnes mimo kemp a to u termálního jezírka. Naše představa byla taková, že budeme mít pivo v tý horký lázni. Tak jsme tedy dojely k Landbrotalaug Hot Springs, byla to spíš taková říčka, jenže tam kolem bylo jen lávové pole, byla celkem zima a navíc ta říčka nebyla moc hluboká a ani moc teplá, možná jen v jednom místě, který nebylo moc přístupný. No jako nechtělo se mi, ale tady se přespávat prostě nedalo a tak jsem řekla holkám, že k Kirkjufellu dojedeme už dneska, tak jsme si vyhlídly kemp a vyrazilo se. Cesta utekla celkem rychle, tímto směrem to byla jen asfaltka, takže průjezd naprosto v pohodě. Krajina cestou byla krásná, jenže nebylo moc pěkný počasí a tak jsme si říkaly, že tam budeme zastavovat zítra, až se budeme vracet (no kdybychom tak tušily :D ). Dorazily jsme těsně před stmíváním, kemp byl uplně prázdnej a tak jsme si postavily stan a šly jsme opět vařit. Tu noc byla celkem zima, seděly jsme venku ve spacácích a opravdu hodně jsme se na noc oblíkly, já si ještě rozehřívala nohy v horký vodě v umyvadle. V noci bylo zataženo a tak naše naděje na polární záři klesly, i vzhledem k tý zimě se nám ani nechtělo čekat. Noc byla příšerná. Zima mi teda vůbec nebyla, ale byl menší hurikán a tak to s naším stanem celou noc házelo a cloumalo, že se vůbec nedalo spát. Bylo to vážně šílený. Ráno jsme vůbec netušily, jak ten stan vůbec zabalíme. Vylezly jsme z něj a rychle ho přemístily na záchod a tam jsme to zabalily. Vítr byl ale tak moc silnej, že jsme jely do nejbližší benzínky čekat s nadějí, že třeba utichne a taky, abychom se mohly nasnídat. Vítr teda nezeslábnul a tak po třech hodinách čekání nemělo už smysl čekat dál. Jenže já se nechtěla vzdát, přece jenom, když už jsme dojeli 100km kvůli tý hoře, tak přece neodjedem těsně před cílem. I když jsme jely hodně pomalu a s autem to h ázelo, tak jsme k hoře dojely. V autě vrcholily přípravy na to vyrazit ven. Zabalený a připravený na nejhorší jsme vyšly z auta. Člověk si do toho větru mohl klidně i lehnout, jak moc silnej byl. Ani gopro v gimbalu nevydrželo ty nárazy větru, odlítla mi čepice a musela jsem se přidržovat řetězů. Bohužel jsem měla moc elektroniky a bála jsem se o ní, tak jsem nešla na to fotogenický místo od kterýho vznikají všechny ty fotky s Kirkjufell a vodopádama. Totálně promrzlá a promoklá jsem se vrátila do auta za Katkou a čekala až se zbytek vrátí.
Všichni to přežily a tak jsme se pomalu vracely na hlavní silnici č. 1. Cesta byla docela dost dlouhá a jak bylo hnusně a pršelo, tak se mi neřídilo vůbec dobře. Dle radaru bylo zřejmý, že dál od Rejkjavíku ten vítr nebude tak silnej a že přeci nepojedem hned k letišti (další noc jsme se rozhodly, že si zaplatíme hostel, protože vítr měl dvojnásobně zesílit a to by ve stanu bylo vážně naprd, ještě noc před odletem) a tak jsem navrhla, že by jsme mohly ještě zajet k termální řece Reykjadalur Hot Spring Thermal River, kde jsme chtěly první noc spát. Byla to taková hezká procházka, asi 3km. Začalo cestou trošku pršet a tak naše vidina byla teplá řeka, něco jako termální bazének o den dříve, jenže bylo lehké zklamání. Řekla byla spíš vlažná a řekla bych, že je spíš určena na letní počasí na Islandu. Ale i tak jsme do tý řeky na chvíli vlezly. Pak byla rychlá akce v dešti a v zimě se převlíknout z plavek a vyrazit zpět k autu a pak už do Keflavíku do hostelu.
Hostel stál asi 700Kč/noc a spaly jsme v 12ti lůžkovým pokoji. Zabalily jsme si na cestu a šly brzo spát. Ráno vstávání, vrácení auta a odlet proběhlo v pohodě a my se bohužel zas vrátily do Prahy.
