Na Velikonoce jsme nechtěli sedět jen tak doma a raději bychom chtěli vyrazit poznat nějaký další kus světa. A jelikož jsme si nechtěli brát dovolenou, tak Evropa byla jasná volba a přesněji Holandsko. Štěpánovi jsem letenku darovala k Vánocům, takže moc na výběr neměl :D. No a tak jsme se vydali na letiště. Jedna z mých největších obav byla první cesta letadlem s dronem. Ač jsem měla informace, že s dronem na letadlo to je v pohodě, tak dokud si to člověk sám nezkusi, tak je furt nervózní. U kontroly po mě chtěli otevřit zavazadlo (měli jsme pouze příruční), jak jinak. Jsem na to už celkem zvyklá. Když jim na tom skeneru svítí asi 4 baterky na gopro, gopro, různé tyče, nabíječky, externí nabíječky a teď navíc ještě další dvě baterky, ovladač a dron. Vše probělo v pohodě a raději jsem se ještě poptala a paní mi říkala, že se nemusím čeho obávat (teda pokud nejedu do rizikových zemí..ach jo, do Maroka drona nevezmu :( ). No a šli jsme do fronty na kontrolu od easy jetu. A další obava byla na místě. A teď doufám, že se to nebude číst nikdo ze zaměstnanců easy jetu. Easy jet povoluje maximalně jeden ks zavazadla, nesmí se mít v ruce ani kabelka a tak jsem doufala, že aspoň igelitka s dronem uvnitř s nápisem duty free projde, neprošla. Začala operace, jak drona přes kontrolu počtu zavazadel dostat, jelikž do batohu nemáme šanci ho dostat a tak přišel můj bláznivej nápad. Mezi lidma co byli zkontrolovaní a lidma co teprve čekají na kontrolu byla natažená pouze páska a uprostřed byl sloup. A ten byl jak na oko bijící, rychle jsem vzala igelitku s dronem a nesla jí k tomu sloupu. Položila jsem jí tak, aby na to ten pán z kontroly neviděl, ale abych si jí mohla pak z druhé strany vzít po kontrole. No byla jsem nervózni, ale můj bláznivý nápad vyšel a my si nesli drona do letadla. Mise splněna.
Po přistání jsme šli na autobusové nádraží, které bylo přímo před příletovou a odletovou halou. Zakoupili jsme si jednorázovou jízdenku na hodinu za 2,90 euro. Autobus jel s námi asi 20 minut a poté jsme vystoupili na okraji Amsterdamu, kde na nás čekalo ubytování v podobě laskavosti Štěpánovýho kamaráda.
Brzy ráno jsme vyrazili na tramvaj a vydali se směr centrum. Vystoupili jsme u nápisu I amSTERDAM
a náš cíl bylo najít půjčovnu kol. Já tedy chtěla skůtru, protože jsem měla v plánu výlety na dva dny a to by se nám skutr hodil, ale byla zima asi 5-8 stupňu a Štěpná říkál, že na skůtru v tý zimě jezdit nechce. Takže naše cesty směrovali pro kola, ale po zjištění, že kolo na den vyjde na 18 euro/osobu nás teda trošku zarazilo a kolo si nepůjčili a došlo na moje slova a vydali jsme se do půjčovny skůtru. Skůtr byl za 40 euro za den což vyšlo skoro stejně jako to kolo. Akorát byl jeden háček a to ten, že skůtr jede maximální rychlost 30/km/hod. a tím pádem je to bráno spíše jako kolo, takže se s tim smí jezdit pouze po cyklostezkách a ne po silnicích. Tak jsme si celý den projížděli Amsterdam, koukali jsme na kanály, větrný mlýn. Vždy jsme zastavili a prošli jsme se po okolí. Pak naše cesty zamířili do ulice co je nazývaná jako Red lights. Nevím proč, ale já o tý ulici nevěděla. Vím, že Amsterdam je známý svýma coffe shopama atd.., ale že tam je taková ulice to vážně ne avšak není se čemu divit – asi. Pro nezasvěcený, jedná se o ulici plnou (jak to slušně říct) holek, který si přivydělávaj polonahý ve vitrínách na ulici aneb prostě kurvy. A to jich nebylo málo, to člověk šel a stála za prosklenými dveřmi jedna za druhou. Od naprosto ošklivých holek, tlustých, hubených, plastikových, černošek, i sem tam hezkých holek to skončilo transeksuálam. No byl to silný zážitek.
Pak jsme se chtěli projet na skutru k moři, zadala jsem do navigace cílové místo, ale jelikož navigace neví, že můžeme pouze po cyklostezkách, tak mě furt vedla na dálnici a kvůli tomu jsme to dost objížděli až jsme se k moři ani nedostali, nejenom, že jsme jeli hrozně pomalu, ale vlastně úplně špatně. Tak jsme se pak vydali domu a šli jsme vyvenčit drona. Pak se Štepánovýma kámošema jsme vyrazili do města do baru a projít si noční Amstr a hlavně tedy zmíněnou ulici Red Lights.
Dnes náš čekal celkem dlouhý výlet na skůtru. Nebylo uplné teplo, ale 8 vrstev a deky, které jsme měli hozené přes sebe to zachránily. Projeli jsme se přívozem a naše první zastávka byla ve městečku Zaandam, kde byla zvláštní stavba baráku a byl to vlastně baráček v baráčku.
Tam nám začalo pršet a to se i trošku hodilo, že jsme to využili navštívit restauraci na oběd. Naší další zastávkou byl skanzen Zaanse Schans, kde byli asi 4 velké mlýny, které staly v řadě a spousty dalších baráčků, kde se vyráběl sýr atd. Bohužel počasí nám moc nepřálo, protože foukal hroznej vítr, byla zima a tak jsme ani drona nevypustili.
A poslední zastávka směrovala k moři, kde bylo původně v plánu, aby si Štěpán zasurfoval, ale v tom větru a zimě to nebylo moc reálné. Tak jsme se jen dívali na kitesurfery a pozorvali jsme je potom z kavárny, kde jsme se zahřívali čajem. Cestou zpátky jsme na takovým opuštěným kanálu vypustili drona, ale byl dost silný vítr, tak jsem se o něj bála a radši jsme se na to vykašlali.
Den třeti a další výlet. Původně bylo v plánu vyrazit do Rotterdamu, ale s rychlostí našeho skůtru to nebylo moc reálné, navíc pršelo. Ale tak nenechali jsme se počasím zastrašit a i tak jsme se vydali na výlet a to na nejznámější hrad Holandska do vesnici Muiden. Do hradu se platilo vstupné asi 17 euro, to se nám vážně nechtělo, naším cílem bylo hlavně natočit hrad z výšky dronem. A to se nám celkem povedlo. A pak naše cesta směřovala do vesničky Naarden, která je ohraničená hradbami. Tam jsme si dali jídlo, udělali nějaké záběry s dronem a vyrazili zas směr Amsterdam. Cestou nás zastihly kroupy, déšť, sluníčko.
Zbytek dne jsme se poflakovali po Amsterdamu a zavítali jsme taky do Primarku. Pak jsme vrátili skůtr a vyrazili na nádraží. Cesta k ubytování vedla tramvají přímo z centra, ale bohužel v tramvaji nebylo možné platit kartami a my si nebrali sebou moc hotovosti, že jsme chtěli platit většinou kartou. Ale ani místní Albert karty nebral, tak jsme byli dost nahraný. Jediný, kde bylo možný koupit lístek kartou bylo na pobočce, ale ta byla zavřená a nebo v autobusu. Tak jsme nastoupili do busu, koupili lístek a zas jsme z něho vystoupili.
Poslední den jsme věnovali Amsterdamu, bylo konečně hezky, tak vše projít a hlavně nafotit znovu, aby se ty fotky za zamračenýho dne mohli vymazat a použít pouze ty se sluncem. Nakoupili jsme si tulipány, suvenýry a vyrazili jsme směr letiště.
