V Dominikánské Republice jsme byli asi 13 dní, původně jsem plánovala, že budu psát zápisky z cest jako u předchozích dovolených, ale po pár dnech v DR jsem se rozhodla, že spíše udělám stručný přehled co, proč a jak a co vůbec. Do DR jsme hlavně letěli z toho důvodu, že na internetu se objevila letenka za 5000 z Barcelony a tak jsme si řekli, že se aspoň v lednu ohřejme a nebudeme to úplně brát jako naší dobrodružnou cestu, přece jen o DR se všude jen psalo, jak dokonalé tam jsou pláže a tak jsem ani moc věcí od toho neočekávala. Letenky byly tedy koupeny a s dost velkým předstihem jsme si rezervovali na internetu auto. Rezervace proběhla aniž bych si na internetu četla nějaká doporučení jestli auto jo nebo ne. Jelikož 13 dní není úplně hodně, tak se nám nechtělo spoléhat na veřejnou dopravu a vůbec to řešit tímto způsobem. No čím víc se dovolená blížila, tím více jsem na internetu četla: ,,auto?´´ ,, v žádném případě, je tam nejhorší doprava na světě´´, ,,horší dopravu jsem nezažila ani ve Vietnamu´´. Trošku mě to zmátlo, vůbec mě tahle informace nenapadla hledat předtím než jsme se pro auto vůbec rozhodli a v duchu jsem si říkala, to přeci nemůže být horší, horší než třeba v Maroku v Marrákeši, kde to byl fakt jeden vlekej blázinec. No ale tak auto bylo zaplacené a už se s tím nedalo nic dělat.
Po příletu na co si dát pozor:
Klasická fronta imigračním až k pánovi, kde kontroloval turistická víza. Já jako vždy připravená jsem to měla v mobilu v PDF nachystaný a zaplacený. ALE! V mobilu to neberou, protože k ním asi ještě nedorazila technika a nedokázali by si to odškrtnout v systému a tak to potřebujou mít vytisknutý. No mě tohle nenapadlo a ani jsem to nikde nevyčetla. Takže nás pán poslal na přepážku si to koupit znovu, ano nebyla tam nikde možnost si to vytisknout. Takže dohromady dalších 20 dolarů na blbou turistickou kartičku. Absolovovali jsme tedy celý proces incoming a ocitli jsme se u směnáren. Jak jsem měla vyčtený, tak nejlépe rozměňovat na letisti ve směnárně a nebo v bance. Jelikož předem nevíme kde a kdy banku potkáme, tak měníme peníze tedy na letišti. Byl tam dost nevyhodnej kurz a dost jsme o tom spekulovali, ale pani za přepážkou nám neustále opakovala, že kurz se každý den mění a mají ho teď aktuální, uvěřili jsme ji. Příště už víme, že to tak dělat nemáme. Rázem naše peněženka byla díky kurzu lehčí o 3000 Kč. No moc slavnej začátek to vážně nebyl. Následně na letišti a předání auta proběhlo bez komplikací.
Náš plán:
Auto jsme měli půjčený tedy na celou dobu našeho pobytu. Ano, chtělo se nám opět ušetřit, tak jsme zvolili to nejmenší a nejlevnější dostupné auto. Musím říct, že nikde nebyl problém s nízkým podvozkem a všechny kopce naše Kia zvládla bez problémů.
Cesta:
Punta Cana přespání – zastávka v Bayhaibe – podél jižního pobřeží – Přespání v Boca Chica – ráno odjezd do hor – Jarabacoa 2 noci – směr Puerto Plata – Sosua – přespání v Cabarete – přejezd do Cabrery 2 noci – přejezd na Samanu – Las Terrenas – Samana – Las Galeras 3 noci – Punta Cana.
Podrobnější popis cesty, dojmy:
Tohle byla naše finální cesta, ač jsem původně to měla trošku jiné a to třeba, že se zdržíme v Bayhaibe, pojedeme na ostrov Saona, nebo celkově, že si jižní pobřeží Karibiku více užijeme. Po večerním nahlédnutím na pláž v Bavaru v Punta Cane jsme byli tak trošku zklamaný a nepředčilo to naše očekávání. Bylo to určitě množstvím lidí na pláži a spoustou chaluh vyvalených na písku. To jsme nevěděli, že ráno tam jezdí traktor a chaluhy sklízí. Na resortové pláže plný lidí úplně nejsme a tak jsme vyzkoušeli drona, gimbal a udělali pár fotek. Naše zklamání pokračovalo bohužel i následující den. Nebo zklamání nesmíte mě brát asi úplně do slova, jelikož měsíc předtím jsme byli na dokonalých plážích Filipín a tak jak se o DR hodně mluví, že je to ráj. Tak jsme si představovali nemožné. Ale bohužel si spousty hezkých míst zničili lidi sami. Ale co mě naopak dost překvapilo to byla DOPRAVA na silnicích. Na dálnici moc aut nebylo, prakticky jsme tam byli skoro sami. Spekulovali jsme o tom proč tomu tak je a že možná to je díky mýtnému. Platí se za úseky, i za docela krátký úseky. Cena je od 100 pesos – 500 pesos. Až nám to někdy přišlo dražší než dálnice v Rakousku na 14 dní. Vlastně nepřišlo, ono to tak bylo. Cesta ze Samany do Punta Cany nás jen na mýtném vyšla asi na 800 pesos. Nejspíš to bylo asi tím, že byla neděle, ale musím říct, že pláže na straně Karibiku nás trošku zklamaly. V Bayhaibe pláž vypadala celkem pěkně, ale byla moc komerční a všude hrozně moc lidí, ale jinak asi nejhezčí, kterou jsme na této straně viděli. Ostatní pláže ani nedoporučuji, možná až směrem k Haiti za Boca Chica. Ale Boca Chica byl obrovský šok. Pláž hnusná, vlastně tam pláž ani nebyla, bar na baru, miliony lidí a odpadků, opravdu hnus.
Ale co se nám líbilo byly místní hory. Bydleli jsme ve vesničce Jarabacoa a strávili jsme tam dvě noci, původně jsme chtěli tři, ale vše co jsme chtěli, tak se stihlo krásně za dva dny. Určitě doporučím vodopády v blízkém okolí Jarabacoi. Na obou jsme byli sami a za oba se platilo vstupné. Na druhý den jsme si naplánovali vyjet autem co nejvýš a nejblíž to jde k nejvyšší hoře Karibiku a to k Pico Duarte. Vyhlídky cestou byly parádní, kde se nám líbilo, tak jsme si zastavili. Pokračování naší cesty směřovalo na sever k pobřeží v okolí Puerto Plata. Jelikož jsme do Puerta přijeli dopoledne, tak jsme hned chtěli využít času a vyjet lanovkou na zdejší horu, kde je výhled na celý město. Bylo nám sděleno, že je fronta tak na hodinu. To se nám nechtělo a tak nám místní pracovník nabídl, že může jet našim autem a že nám ukáže cestu na vrchol a bude náš průvodce. To se nám tedy taky nelíbilo, protože jsme si to chtěli samozřejmě projít sami. On byl dost neodbytný a pochopil, že nechceme, aby byl s námi v autě, tak že nám na motorce ukáže cestu a já mu říkala, že mám navigaci, že trefíme, ale on furt ukazoval na svou kartičku a tvrdil, že bez tý kartičky to není možný tam jet. Tak jsme souhlasili aspoň s tím, že nám ukáže tu cestu a provede nás závorou, jak tvrdil. Jenže jsme odbočili z hlavní (celou dobu jsme jeli přesně tak, jak by nás vedla navigace) a on řekl, tak to je všechno. Když pojede pořád rovně, tak tam dojedete. Na to jsme argumentovali tím, jestli se nezbláznil, že nám vlastně nijak nepomohl. Najednou už nebyl vůbec příjemnej a samozřejmě chtěl peníze. My se rozhodli, že mu za tohle vážně nic nedáme, zavřeli jsme okýnko a ujeli. On nás chvíli doprovázel na motorce, ale my to otočili a směřovali k pláži a po chvíli to vzdal. Kvůli tomuhle jsme na vrchol hory nejeli, odpoledne už to možné nebylo, protože se tam tvoří mraky a tak jsme objížděli pobřeží z Puerta Plata do Sosuy. Pro nás zajímavé pláže byli az za Sosuou. Ubytovaní v téhle vesničce nám nevyšlo (nebo spis bylo příšerný) a tak jsme jeli směr Cabarete. Bohuzel od dalšího dne nas provazelo spatné počasí skoro az do konce pobytu. Prselo sice jen dva dny, ale foukal silný vítr a tak jsme na plazich nestravili tolik casu, jak jsem si představovala. Krásny ubytovaní jsme měli u vesnicky Cabrera. Takový bungalov s obrima francouzskyma oknama, kde byl z postele výhled na more a v noci se mohlo koukat na oblohu na hvězdy. Zni to super, realita bylo bohužel jina. Cely dvě noci jsme měli zataženo a foukal silenej vítr, takže se okna třásla a to jsem se jen modlila ať už je ráno a nám se okna nevysklej. Prejezd na Samanu byl bez problému, jen nas překvapilo vysoké mýtné za vjezd na tento poloostrov. Myslím, ze to bylo kolem 600 pesos. Nejvíce času jsme strávili v Las Galeras a okolních plážích. Nejvíc se nám líbila pláž hned ve městě. Vydali jsme se údajně na nejhezčí plaz karibiku Rincon Beach, ale asi díky větru, počasí se nejhezčí plaz zařadila skoro na nejhorší plaz. Jelikož po celým břehu byly vyvaleny chaluhy a neskutečně to smrdělo a tak se tam nedalo vůbec být. Byla to škoda, protože na tuhle pláž jsem se těšila nejvíc. Na vodopády El Limon jsme bohužel nešli a to z toho důvodu, že jsme tam přijeli cca kolem 17hod. a prý cesta trvala hodinu tam a hodinu zpět, tak jsme usoudili, že to nemá smysl a navíc co k tomu pomohlo bylo to, že nám tam nedovolili jít sami a jen pouze s průvodcem. A tak všechny placený aktivity co jsem měla naplánovaný, tak nevyšly. Ani díky počasí jsme se nemohli zúčastnit výletu za velrybami bez toho aniž by jsme se stresovali. A proč píšu o stresování, protože jsme se rozhodli, že pojedeme na velryby v den, kdy nám letí letadlo z Punta Cany. Jelikož to byla poslední příležitost, předchozí dny byly výlety zrušené a já chtěla vidět, jak velryby skáčou do vzduchu. Zaplatili jsme 40dolarů a ve čtyřech jsme jeli malou lodičkou. Vlny byly i tak dost velky, i když už ,,hurikán,, odešel, takže chápu proč předchozí dny byly tyto výlety zrušený. No a co bych řekla k tomuto výletu. Na to, že sem údajně připlouvá asi 2000 velryb, tak jsme viděli hřbet jedný velryby zhruba tak na 5 vteřin. Tak jsme byli všichni celkem zklamaní. Nezbylo nic jinýho, než se vrátit zpět na břeh a vydat se 4 hodiny autem směr Punta Cana.
Pláže:
Playa Costambar, Playa Los Mino, Play Caleton, Playa Grande, Play Preciosa, El Calento de Dario Beach, Playa Diamante, Playa Dorada, Laguna El Dudu, Punta Bonita, Coson Beach, Las Galeras beach, Playa Del Aserradero, Rincon Beach, Bavaro Beach.
Tohle je seznam pláží, které se řadily mezi ty nejlepší (samozřejmě, jak jsem zmiňovala výše např. na pláž Rincon jsme měli smůlu, ale za normálního počasí bude nádherná)
