Tak začnu příletem do Dubaje, když jsme vystoupili z letadla, tak Vám můžu říct, že v životě jsem nezažila takový teplotní šok. Bylo to, jako když vstoupíme do sauny a to bylo 23 hodin večer! Nejdřív jsme si říkali, jestli to nejsou motory z letadla, ale ne, neskutečný vedro. Museli jsme projít kontrolou (skoro všichni tu chodí za halený, jen oči jim jsou vidět) po kontrole jsme se rozloučili s Ondrou a šli jsme na taxík. Ten nás odvezl asi za 200 Kč do našeho hotelu.
Náš hotel se jmenoval Central Paris (500 kč/noc), no v Dubaji úroveň tohohle hotelu je asi jako když v Čechách se ubytujete v ubytovně pro Ukrajince. Každopádně jsme byli na dosr rušným místě. Venku bylo neskutečně živo, auta jak když jsou tři hodiny odpoledne. Došli jsme do našeho hotelu (uvnitř byla asi diskotéka nebo možná bordel, protože Štěpán tam viděl nějakou holku co vypadala jako prostitutka), těžko říct, my tam nešli. Na recepci to proběhlo celkem bez problémů, vzali si naše pasy ( trošku jsme znervoznili, ale uklidňoval nás,že v pohodě). Potom mě jeden arab vyzval ať se s nim sama - bez Štěpána se jedu podívat na pokoj, kde budem spát (zvláštní pocit). Pokoj celkem v poho, sprcha,zachod,balkon,televize a klimatizace. Noc v Dubaji nic moc, protože jsme se ani jeden moc nevyspali. Nevím čím to bylo jestli hudbou, která hrála ze spoda hotelu nebo kvůli hlučný klimatizaci, kterou jsme pak museli vypnout, ale bylo nám pak zas vedro, každopádně jsme měli budíka na 8 hodinu ráno, takže vyspalý nevyspalý na tom nezáleželo.
Po snídani jsme vyrazili do města. Rozhodli jsme se, že budeme jezdit jejich hromadnou dopravou. Šli jsme na metro co nám stavělo u hotelu a zakoupili jsme si jejich kartu (Silver ), dali jsme 25 dirhámů (což je 160 Kč) a že s ní můžeme jezdit čímkoliv. Tohle metro oproti metru v Portu nebylo vůbec složitý. První naše zastávka byla v Dubai Mall, kde jsme vystoupili z metra a šli jsme neskutečně dlouhou trasu tunelem než jsme vůbec do toho obchodního centra došli. Celkem síla. Když jsme tam vešli, tak Štěpán nejdřív,že ten obchoďák je stejně velkej jako Arkády (no pak už změnil názor), je to největší obchodní centrum na světe. Mohli jsme tam klidně nachodit, tak 8 km. Ani do jednoho krámu jsme nešli, děsila mě ta velikost toho obchoďáku, že mě nákupy ani nelákaly a to je co říct. Chtěla jsem vidět jen ty nejdůležitější věci. Jako na první věc jsme narazili na obří akvárium plny rejnoků, žraloků, tuňáků a spousty dalších ryb. Pak jako další jsme objevili led na bruslení, pro nás klasickej zimní stadion. Tady to fascinovalo Štěpána a chtěl si jít zabruslit. Ale cena a typy bruslí nás celkem rychle odradily. Dál jsme směřovali k vodopádu, kterej byl fakt nádhernej.
No a pak už na nás čekal vyhlídkový zážitek a to výtahem na Burj Khalifu - největší budova světa. V Dubaji musejí mít prostě vše největší. Fronta byla celkem dlouhá, byl to tu samej japonskej turista. Pak nás zavřeli do výtahu a během asi 30 vteřin jsme vystoupali do 124 patra. Naštěstí jsme neměli opar, tak to vyhozený peníze nebyly. Výhled parádní až nahoře si člověk uvědomí, jak je Dubaj umělá, jak v okolí nic jinýho kromě písku neni. Nahoře jsme byli asi tak 20 minut, nejenom, že nás tížil čas, ale na tom sluníčku se prostě nedá vydržet. Je to fakt, jak kdyby jste měli chodit v sauně. Po vyhlídce na Burj Khalife jsme se vydali prozkoumat její okolí ze spoda. Po chvilce jsme urputňe hledali vstup do metra, ale bohužel jsme museli zpět do obchoďáku a pak jít opět tím dlouhým tunelem na metro.
Rozhodli jsme se, že se vydáme na Palm Island. Potkali jsme dvě Češky, který tam měly taky namířeno - ano Češi jsou všude! K Palm Island jsme dojeli tramvají a pak tam čekala další tramvaj, která jede přímo na ten palmovej ostrov. Nejdří se nám so toho nechtělo za cestu tam a zpět chtěli 170 Kč, ale tak když jsme tady, tak jsme do toho šli. Jo a to jsme si ještě mysleli, že za těch 25 dirhámů co jsme zaplatili za hromadnou dopravu budeme moct jezdit celý den, ale bohužel. Za každou jízdu se z té karty odečítaly peníze (záleželo jak daleko človek jede), takže jsmeměli nabito na 25 ,,kreditu,, a pak jsme stejně museli ještě dobíjet. Cesta dále pokračovala na ten Palm Island. Mysleli jsme si, že tam vyzkoušíme teplotu moře, prý je to teplý jak kafe (což mě uplně nelákalo, radši bych studenou vodu, aby to bylo trošku osvěžující ), ale bohužel na to ostrově se koupat nedá. Teda jen klienti resortů se koupat můžou, mají tam soukromý pláže. Ale nikdo nikde neb ani ve vodě a ani na pláži, asi je to fakt dost teplý. Vyfotili jsme si jeden z nejznámějších hotelů Atlantic Hotel a jelikož čas běžel, tak jsme nasedli na tramvaj a jeli jsme zas zpět.
Bohužel na hledání volně přístupné pláže nezbyl už čas, tak jsme nasedli na metro a jeli jsme celou linku až na letiště. Jelikož metro staví jen na Terminálu 1 a 3 a my potřebovali na terminál 2, tak jsme vystoupili na 1.a někde jsem četla, že mezi terminály jezdí autobus, ale tak to nejspíš nebylo. Bylo nám oznámeno, že pouze taxíkem. Nic jinýho nám nezbývalo a jeli jsme taxikem. V peněžence jsme měli poslednich 37 dirhámů. Čekali jsme, že terminal 2 bude kousíček, ale bylo to celkem daleko. Na taxametru nabíhaly peníze a já už byla nervózní, že na to nebudeme mít. Zrovna tady nešlo platit kartou. Ale naštěstí se taxametr zastavil na 36 dirhámech, dali jsme mu těch 37 a šli jsme čekat na letadlo směr Srí Lanka. Více zde: http://gaba-a-stepan-na-cestach.webnode.cz/blog/newscbm_799444/20/