V 1:15 s námi letadlo přistálo na Srí Lanku, po příletu jsme museli jít na imigrační, kde po nás chtěli vyplnit cizinecký papír o návštěvě Srí Lanky, zkouknul nám víza a pokračovali jsme k výdeji zavazadel. Tady přišly trošku obavy, aby nám kufry dorazily, když čekaly den v Dubaji. Mimochodem v letadle do Dubaj byl pilot Čech a na Srí Lanku letuška Češka. Kufry dorazily a tak naše cesta pokračovala ke směnárně, kde jsme si proměnili peníze a dostali jsme 80 tisíc rupií. Po přečtení různých dizkuzích jsme ihned směřovali k telefonnímu operatorovi Dialog. Tam nám nabídnul za 1300 rupií volání a internet zdarma. Přišlo nám to hodně, tak jsme odešli. Pak ale koukám kolik to je po převodu na českou měnu a bylo to pouhých 200 Kč, tak jsme se ihned otočili a že to koupíme. To už bylo asi půl 3 ráno a nechtělo se nám smlouvat a hledat tuktuka, tak jsme vzali taxika, kde nám řekli, že nás hodí za 1200 rupií do Negomba na hotel. Nejdřív se nám nechtělo, ale už jsme byli unavený, tak nakonec že jo. On cestou volal na ten hotel, aby o nás věděl pan domácí. Bydleli jsme v hoteli Patrick holiday hotel za 120Kč na noc, úroveň pokoje byla fajn. Pokojíček s koupelnou, za ty peníze dostačující. :)
Ráno jsme si trošku přispali a potom že se půjdeme podívat na pláž. Jelikož Negombo je pouze rybářská vesnička, tak tu nic moc jinýho není. Toto město slouží pouze na přespání po příletu. Byli jsme ihned zasvěceni do ruchu na Srí Lance. Všude je to samej tuktuku, samý prodejci co se Vám snaží prodat snad uplne vše. Jen na pláži nás odchytli asi 4 srí lančani at koupíme jejich výrobky. Nic jsme nekoupili. Pak jsme se rozhodli, že si vezmeme tuktuka a projedeme si s nim Negombo. Udělal s námi hodinový okruh po Negombu a zajímavých místech. Vzal nás na rybí trh, který byl v kuchařovi na cestách. Bylo to zajímavý vidět. Pak jsme si došli na oběd s výhledem na moře a přišel strašnej slejvák. Zjišťovali jsme si odvoz na zítřejší přesun tuktukem, snad to vyjde, když máme ty kufry. Mám obavy, jestli se tam s nima vejdeme. No uvidíme..
11.9.2015
Ráno pro nás přijel tuktukář, s kterým jsme byli domluveni, že mu zavoláme. Nejdřív jsme po něm chtěli, aby nás odvzel pouze na autobusový nádraží a modlili jsme se ať se naše zavazadla vejdou do tuktuku - vešly. Přijeli jsme na autobusový nádraží a šli jsme zjistit za jak dlouho jede bus do Kandy. Jel až za hodinu,tak ten tuktukář řekl, že nás odveze do Kandy a cestou se stavíme tedy v Elephant millenium. Do Millenia to bylo něco kolem 80 km a pak do Kandy asi 40 km (zaplatili jsme mu 5000 rupí (800 Kč) - řekl si 4000, ale za ochotu, čekání a focení si to zasloužil). Ta doprava je neskutečná. Neni problém na silnici, která je u nás brána jako třetí třída jezdit jak blázen. A přitom se tu nestávají skoro žádný dopravní nehody - neuvěřitelný. Na silnici se vedle sebe narvou čtyři dopravní prostředky a všichni tu jen trouběj, platí tu jediný pravidlo - kdo troubí tak jede.
Asi za dvě hodiny jízdy jsme dorazili do Millenium Elephant Foundation - je to kousek od sloního sirotčince v Pinnawelle, kde se dají sloni pouze pozorovat. Ale my jsme se chtěli na něm povozit a vykoupat ho. Za 2000 rupií (340 Kč) se nám to splnilo. Tuktukář nám hlídal věci a fotil naás na slonovi. Potom nás ještě zavedl dá se říct do takový botanický zahrady, kde nám ukazali co se na Srí Lance pěstuje (byla tu skořice, kokos, ananas, kari koření, aloe vera, zázvor, jasmín, vanilka a spousty dalších druhů), pak jsme dostali masáž zad. Zaplatili jsme každý 1500 rupií.
Do Kandy jsme dorazili asi po hodině a jeli jsme si hledat ubytování. Vzali jsme hned to první - sice jsme chtěli s výhledem na jezero, ale tenhle hotel se nám líbil. Cena 210 Kč na noc se snídaní. Ale super servis, odnesli nám kufry na pokoj a pak nám přinesli do pokoje čaj - milý. Jakmile jsme se ubytovali, tak jsme vyrazili do města. Sice sem tam sprchne, ale to nevadí. Teplota je ideální, když nejsme u moře. Neni zima a ani vedro. V Kandy je tedy dost velký ruch, je to druhý největší město Srí Lanky. Lidi jsou hrozně milý a ochotný. Každý na nás kouká, jak na zvířata v zoo. Jediný co mě asi trošku otravuje je to, že skoro každý prostě chce nějaký peníze. Zastavějí nás na ulici, začnou si s náma povídat a pak nám ukážou něco super a chtěj za to prachy. Tak vždy jim dáme max. 100 rupií - 17 Kč. Když jsme si prošli rušnou část města, tak jsme vyšplhali nahoru nad kopec, kde byl obří budha (Bahirovakanda Vihra Buddha Statue). Museli jsme si zout boty a byl tam kluk co je hlídal - opět za peníze, dali jsme mu 5 Kč. Vstup k budhovi byl za 30 Kč. Byl tam krásný výhled na město.
Jelikož se už stmívalo, tak jsme si zašli na jídlo - rýže curry s vejcem za 30 Kč, hrozně velká porce, že jsme to ani nesnedli. V Negombu mají o dst dražší jídla, tady se dá uplně vklidu do 70Kč najíst. A k obědu jsme měli palačínku s kari omáčkou za 11 Kč - a bylo to fakt dobrý (viz obrázek)
12.9.2015
Ráno po snídani jsme vyrazili tuktukem za 25 Kč na autobusový nádraží, že tedy vyzkoušíme ty jejich místní busy. Na nádraží - jestli se dá tomu tak říkat, byl fakt velkej zmatek. Celkově Kandy je jeden velkej chaos. Nejenom, že tu nahánějí do všeho možnýho, ale nahánějí i do busu. Byli jsme nahnáni do busu s tim, že jsme se zeptali jestli jede do botanický zahrady, kam jsme měli namířeno - on že jo. Jenže v tom buse jsme čekali, dokud se nenaplnil až pak jsme jeli, neskutečný. Tak jsme jeli tim autobusem do jejich vyhlášené botanické zahrady za necelý 2 Kč. Na silnici je to fakt drsný, jezdí se s otevřenýma dveřma, narváno k prasknutí. První řadu mají určenou pro mnichi, takže když je přeplněnej bus, tak i přes to se lidi z první řady zvednou, když nastoupí mnich. Nám teda ihned taky uvolnili místo k sezení.
Botanická zahrada za 160 Kč byla celkem pěkná. Dokonce jsme tam viděli i pár opic a netopýrů. Po shlédnutí zahrady jsme si šli opět chytit autobus a rozhodli jsme se, protože bylo teprve 12 hodin, že vyrazíme do Pinnawali k slonímu sirotčinci. Jeli jsme to autobusem asi 1,5 hodiny za 16 Kč. Autobus nás vyhodil na hlavní silnici 6 km od sirotčince, hned se k nám snesl tuktukář - oni jsou fakt všude. Tak nás hodil za 42 Kč k tomu sirotčinci, akorát sloni přecházeli přes silnici k řece. Za 2500 rupií se nám nechtělo je jít jen pozorovat z dálky, tak jsme přemejšleli co budeme dělat dál. No po pár vteřinách se nás ujal další naháněč, vydělávač nebo podvodniček - těžko říct jak jim říkat. Dal nám cenu za 2000 rupií pro oba, že nás vezme zadem, kde ty slony taky uvidime. Vydali jsme se za nim a dovedl nás k řece, kde byl jeden slon a jezdil v řece (zrovna na něm jeli dvě osoby - no kdo jinej než češi). Dali jsme se s těma čechama do řeči a pak ten týpek nám nabídl cenu za 3000 rupií místo těch 2000 projíždku i na tom slonovi. Koupili jsme to a byl to snad ještě větší zážitek než včera, ten slon nás chobotem ohazoval a byl do půlky těla v řece. Super to bylo a z dálky jsme viděli i ostatní slony jak se koupou. Pak jsme jeli tuktukem zase za 40 Kč na hlavní silic, kde jsme si odchytli bus a jeli jsme zpět do Kandy tentokrát jen za 8 Kč. V Kandy jsme se šli podívat ještě k chrámu Budhhova zubua opět pouliční prodejce za ,,výhodnou cenu,, nás nalákal na typické srí lanské tance za 500 rupí na jednoho, no šli jsme. Ale jak jsme pak zjistili, za 15 minut představení končilo - podvodníček. Ale asi jsme viděli to nejdůležitější. Pak na hotelu nás čekala nemilá zpráva. My, že chceme tedy zaplatit a nakonec ta cena co nám říkal - 220 Kč i se snídaní na osobu a noc, byla jiná a to 440 Kč/osoba/noc. To nás celkem dost vyděsilo a přepočítali jsme si peníze a zjistili jsme, že za ty tři dny jsme utratili už celkem dost peněz. Od zítra se musíme trošku krotit - hlavně co se týče ubytování a peněz co z nás vytáhnou ty pouliční prodejci a že to fakt uměj.
14.9.2015 výlet na Sigiriyu
Ráno jsme za 40 Kč jeli tuktukem na nádraží, kde jsme se poptali řidičů autobusu odkud jede autobus do Dambully, posadili nás do takovýho menšího busu. Za 55 Kč na osobu jsme jeli až do Dambully. Tam nás autobusák vyhodil a nechali jsme se bohužel ukecat tuktukářem, že nás hodí na Sigiriyu. Bylo nám řečeno, že do Sigiriy autobus nejede, no dobrá. Vzali jsme tuktuka za 117 Kč a ten nás hodil do našeho dalšího ubytování, který bylo kousek - asi 2 Km od Sigiriyi. Ubytování oproti včerejšku docela dost rozdíl. Bylo to u místních domorodců, když jsme dorazili, tak nefungovala elektřina a ani netekla voda. Na otázku jestli mají toaletní papír se nám dostala odpověď: vy ho potřebujete? Bohužel nemáme. Ok, ale zas to stojí jen 100 Kč.
Ihned jsme vyrazili na Sigiriyu, bylo šílený vedro. Cestou jsme potkávali samý opice, byla to docela sranda. Vstup na Sigiriyu stál necelých 700 Kč, pro místní za 10 Kč, trošku nefér. Ale bylo to fakt pěkný, počasí nám vyšlo a výhledy byly nádherný. Ze Sigiriyi jsme se vydali hledat bus Dambully, za 6 Kč nás tam odvezli, hlavně, že nám tuktukář tvrdil, že tu žádný busy nejezdějí - fakt jim nevěřit. Tam jsme si dali jídlo, domlouvali si sraz s jedněma čechama a pak jsme jeli autobusem zase zpátky k domorodcům do naší chatrče. Akorát když to tu píšu, tak tu na mě zíra gekon a všude lítají obří netopýři.
14.9.2015 - Nilaveli
Ješte se musím zmínit o naší noci v džungli. Šílený. Nemohli jsme vůbec usnout, bylo šílený vedro a Štěpán mě furt strašil, že sem příjde nějaký had. Haha. Když už jsem usínala, tak najednou začalo někde něco chodit. Oba jsme se lekli a mysleli jsme si, že to něco chodí u nás v pokoji, ale po chvíli nám došlo, že opice nám skáčou na střechu a chodějí po ní a že to byly rány. Takže noc byla trošku náročná.
Ráno jsme se vydali na hlavní silnici, kde jsme čekali na autobus. Ale zároveň jsme se schovávali, protože s tím tuktukářem ze včera jsme se dohodli, že nás v 9 ráno nabere a hodí nás opět zpět do Dambully, ale my jsme mezitim zjistili, že tu autobusy normálně jezdějí, takže nebylo co řešit. Raději jsme odešli už v 8 hodin, ale stejně jsme si čas neušetřily, protože na autobus jsme asi čekali 45 minut. Když přijel, tak nás za 6 Kč hodil do té Dambully, kde jsme si ihned chytili autobus do Trincomale ( kufry nám strčil dozadu do kufru autobusu). Jeli jsme asi necelé dvě hodiny a platili jsme 30 Kč. Jízda byla celkem dost krkolomná, občas mi to příjde jak na horské dráze. Nejlepší je, jak jsou autobusy plný, ale přesto tam klidně naskáče 5 týpků a prodávají jídlo. Autobus i v půli cesty zastavil na obědovou pauzu. Po příjezdu do Trincomale jsme se nechtěli už zdržovat čekáním na bus, tak jsme si vzali tuktuka a za 117 Kč nás hodil do Nilaveli, kde jsme se ubytovali asi 50 metrů od pláže.
Ubytování celkem fajn, za 250 Kč na noc. Šli jsme okamžitě na pláž se vykoupat, moře bylo teplý a čístý . Bohužel ale na pláži byly sem tam odpadky a chodili tu všude možně krávy. Do Nilaveli se hlavně jezdí kvůli šnorchlování a pozorování delfínů, hezký pláže nás čekají na jihu. Ležíme si to tak na pláži a zdálky jdou dvě osoby, mají krosny,foťáky, sandále - typický češi a taky že jo. Dali jsme se s nima do řeči a domlouvali jsme si výlet na zítra. Potom jsme si dali večeři při svíčkách na pláži opět za nějakých 40 Kč.
15.9.2015 - Pigeon Island
Ráno jsme vyrazili do restarace jako jsme byli včera na večeri. Hned nám padli do oka palačinky s kokosem a banánem, byly vážně dobrý. Potom za námi přišli ti češi ze včerejška a vyrazili jsme s nima na výlet na 3 km vzdálený ostrov Pigeon Island. Když jsme tam přijeli, začala jsem si připadat jako na Maledivách. Ty kontrasty bílého písku a tyrkysového moře byly nepopsatelně krásný. Poté jsme se vydali šnorchlovat. Pod vodou bylo nespočet ryb malých i velkých všech možných barev, spousty korálů, mořských hadů, hvězdic a medůz. Když jsme se nabažili ryb, tak jsme se vydali hledat žraloky, jako první co jsem uviděla byla asi 5ti metrový kareta obrovská, si to tak kráčela po dně moře a vzápětí kolem mě proplaval asi 2 metrový žralok - no zážitek neuvěřitelný. Štěpán viděl žraloků více, já jsem se pak držela už ve větší mělčině neboť mě tam občas žahaly medůzy a hrozně se mi mlžily brýle. Ale u břehu plavali malý zřalůčci, tak to bylo taky nádherný. Na ostrově jsme byli celý den a byl to fakt den v ráji.
Když jsme se vrátili z ostrova, tak ti češi domluvili večeři u místních domorodců. Večeře byla obrovská, měli jsme všemožné kari s rýží - je to jejich hlavní jídlo, potom nějaké placky co připomínali palačinky a ovoce z vlastních stromů. Pani má 5 dětí a vyprávěla nám jak žijou, jaký je život na Srí Lance a také jaké to bylo když je zasáhla tsunami. Jelikož bydlejí asi 150 metrů od pláže, tak jim vlna spláchla celý dům, ale oni stihli utéct a viděli jak se na ně žene vlna.
16.9.2015 - Arugam Bay
Dnešní příspěvek nebude moc dlouhý. Ráno po včerejší domluvě s místní domorodkyní jsme se vydali k ní na snídani, snídaně byla veliká. Poté jsme čekali v Nilaveli na autobus do Trincomale (za 6 Kč), kde jsme přestoupili na autobus a vydali jsme se 300 Km směr na jih do surfařský oblasti Arugam Bay, no jeli jsme to 8 hodin a stálo nás to pouhých 60 Kč. Docela síla, 8 hodin jak na horské dráze, cestou bylo spoustu krav na silnici a viděla jsme i u silnice divokýho slona. Jelikož jsme si ušetřili den v Trincomale, tak jsme se dostali do Arugam Bay o den dříve, ale hotel máme rezervovaný až od zítra a ode dneška bohužel nemají volno, tak jsme šli do jinýho asi za 180 Kč. Když jsme se ubytovali, tak jsme se vydali projít se po pláži zkouknout vlny a kde to bude asi nejlepší na surf. Štěpán tu je jak v sedmým nebi. Jsou tu hodně američani, kanaďani,australané a češi - klasicky. V půjčovně jsme si půjčili surf za 140 Kč/den a zítra vyrazíme.
17.9.2015 - Arugam Bay
Ráno jsme se přesunuli o hotel vedle a tam se teď na pár nocí usídlíme, taky jendou se nebudeme hned po jedný noci stěhovat. Ihned jsme vyrazili na pláž, protože Štěpán byl nedočkavý na surfování. Takže jsme celý den trávili na pláži, opalovali se, surfovali, koupali jsme se a prostě relax. Arugam Bay oproti jiným místům na Srí Lance je hodně turistický, je tu teď tedy surfařská sezóna, ale skoro žádnýho místního tu nepotkáme. Jen samý surfařský obchůdky. Pro mě dnes byly vlny akorát, byly takový přátelský. Štěpán si trošku stěžoval, že nechytl skoro žádnou dobrou vlnu.
18.9.2015 - Arugam Bay
Dnes po snídani (kde jsme tedy dostali výbornej džus) jsme si půjčili na den skútr, že projedeme okolí Arugam Bay. Jeli jsme se podívat na pláž co nám doporučila Zuzka Rusá na Peanut, kde to vypadalo velmi dobře surfování. Naše cesta pak následovala dál směr na jih, kde jsme pak už jeli vyloženě takovou divočinou, že jsem si říkala, kdy asi na nás vyběhne nějaký slon. Ale bohužel – i když jak se to vezme, jsme žádného slona nepotkali, pouze jen buvoly, kozy, volavky a i opice dokonce jiný než kdy předtím. Poté jsme jeli na pláž Elephant rock, tam to bylo taky pěkné na surfování, jen se tam hůř dostává, musí se zdolat pár kamenů. Další pláž byla Potuvill point a když jsme se vraceli z pláže, tak u jedné bažiny jsme v dálce viděli dva volně žijící slony – sláva. Samozřejmě srí lanský děti se na nás zběhly, že chtějí peníze (ty děti jsou tu hrozně přidrzlý obzvlášť tady v Arugam Bay) za to, že se můžeme delší dobu z jejich místa podívat na slony, tak jsme zas rychle odjeli. A od místních jsme měli info, že sloni mezi 5-7 hodinou večer chodějí pít k jedné skále zvané Crocodale rock, tak jsme tam vyrazili čekat. Někdo nám říkal, že je to nebezpečný, ale co, vyrazili jsme. Na skále bylo celkem dost lidí a jeden místní nám řekl, že je sem chodí pozorovat každý den. Seděli jsme tam dvě hodiny a sloni nikde, ach jo, tak jsme jeli zase zpět a vrátili jsme skútr. Cena skútru na den 800 rupií.
19.9.2015 - Arugam Bay
Na ráno jsme byli domluveni s tuktukářem, že nás odveze na Peanut tuktukem, jelikož tam surfy nepůjčují a pouze tuktukem se tam můžeme dopravit se surfem. Tak za 1000 rupií nás hodí tam a zpět, přišlo nám to celkem dost, ale bohužel žádný jiný tuktukář tam nejede za míň. Byli jsme tam celé dopoledne a ve 2 hodiny nás zas vyzvedl. Vlny tady byly fajn, Štěpán si to užil. Na odpoledne jsme se přemístili na pláž do Arugam Bay. Poslední dny tady jíme k obědu a k večeři pouze jejich rotti – je to taková jejich specialitka. Většinou to je takový trojúhelníček a těsto dost podobný palačinkám a uvnitř je spousty zeleniny, masa nebo co člověk chce. Stojí to asi 40 rupií, takže skoro zadarmo.
20.9. - 21.9. 2015 Poslední dva dny byly skoro stejné. Vždy ráno jsme odjeli se surfem na pláž Peanut a tam jsme surfovali celé dopoledne i kousek odpoledne a poté jsme přejížděli na pláž do Arugam Bay, ale tam to bylo vždy hrozně narvaný a vlny nic moc. Taky jsme zažili ,,konečně,, pořádný monzunový déšť – trval asi půl hodiny, potom zas vedro. Ale déšť byl pořádně silný. Každý den potkáváme v dálce jednoho a toho samého slona, už je to skoro stejný, jak když vidím na poli krávy – haha. Večer si vždy zajdeme na něco dobrého k večeři. Většinou já si dávám Srí lanskou klasiku a to vegetariánský curry s rýží (maso tu nejíme skoro žádný, nevypadá tu moc chutně). Abych to jídlo popsala jak to vypadá, dají přede mě vždy kopec rýže a pak přinesou většinou 4 mističky a v každý je různá směs smíchaná s curry. V jedný třeba je dýně, v další luštěniny atd. je to fakt dobrý a stojí to 40 Kč, Štěpán si dal tuňáka na grilu s krevetama, ale ten byl trošku víc dražší. Poslední den surfování moc nevyšel, protože se Štěpán tak trošku srazil s jiným surfařem a bohužel Štěpánovo prkno se naštíplo, tak jsme museli jet z pláže tuktukem zpět do půjčovny a zaplatil 6000 rupií. Pak jsme už byli na pláži jen u nás u hotelu. Jo a v noci, když už jsem usínala (spíme pod moskytiérou, protože mezi stěnou a střechou je mezera, není to spojený dohromady, takže tam máme neustále samé návštěvy a to hlavně gekonů´, ale byla se tam podívat už i myš), tak najednou Štěpán vykřiknul ježis krysa. No nejspíš to byl gekon, který se mu procházel po čele, ale nevěděli jsme jak se pod moskytiéru dostal.
22.9.2015 - Ella
Ráno budíček na 6.30 a hurá na poslední snídani v Arugam Bay a potom s námi domluveným tuktukářem jsme odjeli do Pottuvilu (za 300 rupií) a tam že si počkáme na autobus. Hned se tam na nás snesli tuktukáři jestli nechceme odvézt a že autobusem to bude cesta na 6 hodin a on nás tam hodí jen za 3 hodiny a ještě navíc, že autobus jede asi až za dvě hodiny. Nenechali jsme se překecat a do 10 minut nám přijel aíutobus do města Monaragala. Docela nás tu natáhli s cenou, platili jsme 350 rupií za osobu včetně zavazadla, což na autobusy je celkem dost. Trošku jsme se hádali, ale neslevil, byli tam i jiný cizinci a ty to hrotili celkem dost. V Monaragale jsme okamžitě chytili autobus do Wellawayi a to už byla rozumná cena za 100 rupií na osobu, tam jsme hned nasedli na konečný autobus za 40 rupií do Elly. Počasí super, sluníčko, výhledy cestou na hory nádherný. Tady fakt nemá cenu sledovat předpověď, norové hlasejí neustálý déšť. Když jsme dojeli do Elly hned k nám přišel týpek a nabízel nám ubytování, vzali jsme ho za 1000 rupií na noc na jednoho - fajn cena. Hned jak jsme se ubytovali, tak jsme jeli jěště kus busem za 20 rupií na Rawana falls (vodopády). Musím říct, že i tady v horách autobusový spojení je hodně dobrý, nikdy jsme nečekali na bus déle než 10 minut, což i v Praze o víkendu čekáme déle na metro. Po návratu z vodopádu jsme si dali ještě čokoládový a banánový rotti - výborný. Pak dorazila bouřka a slejvák, tak jsme si nachvíli lehli na pokoji a pak jsme se šli podívat na vlakové nádraží. Večer jsme si zašli na celkem drahou večeři 950 rupií jedna porce, ale bylo to výborné.
23.9.2015 - Lipton Seats, Haputale, Nuwara Eliya
Budíček v 5:30, jo tomu se říká dovolená. Srí Lanskou snídani jsme měli už připravenou na stole a ani jsme jí nestihli celou dojíst a museli jsme pěšky vyrazit na vlak, který jel v 6:40. Zakoupili jsme si lístek do druhé třídy do horské vesničky (podobná jako Ella) Haputale za 50 rupií. Když vlak přijel a nastoupili jsme, tak z nějakého nepochopitelného důvodu jsme čekali asi 20 minut než se vůbec rozjel. Což mě trošku znervózňovalo, protože říkali, že jestli jedeme do hor jedině po ránu, pak po 10 hodině už přicházejí mraky. No nevadí, jakmile jsme vyrazili, tak byly fakt nádherný výhledy na čajové plantáže a celkově do okolní krajiny. Bohužel vlak měl nejspíš nějakou závadu, tak jsme v jedné zastávce čekali skoro 45 minut, trošku nám pokazili plány. Po příjezdu do Haputale byla mlha, ale když už jsme tam dojeli, tak jsem to chtěla dotáhnout do cíle. Ihned u vlakového nádraží za námi přišel tuktukář, že nás hodí na Lipton´s Seat za 1200 rupií, usmlouvali jsme to na 800, bylo to do kopce asi 18 km. Hustou mlhu jsme projeli a celkem se na nás koukalo i sluníčko. Ale ty výhledy do těch plantáží – nádhera. Viděli jsme na každém kousku ženský, jak trhají čajový lístky a dávají si je do pytle , které měly připevněný za hlavu. Když jsme dojeli na vrchol na Lipton´s Seat (vstup stál 140 rupií za oba), tak kde měl být nádherný výhled, my jsme měli mlhu. Ale moc nás to neodradilo, protože výhledy na druhou stranu na ty plantáže byly pěkný. Dolu jsme to šli pěšky, ale bohužel asi jen 5Km, protože kvůli zpoždění vlaku jsme potřebovali stihnout vlak ve 12 hod., takže jsme si pak chytili opět tuktuka a za 400 nás dovezl k nádraží. Vlak přijel na čas a naše cesta pokračovala do Nuwery Eliyi. Cestou celkem dost začalo pršet – bohužel v této vesnici prší celkem často. Ale déšť nám moc nevadil, protože jsme si vzali hned tuktuka a jeli jsme do čajové továrny vzdálené asi 12 km (platili jsme 1800 rupií). Vstup do čajové továrny stál 200 rupií na osobu. Měli jsme ochutnávku čaje a ukázali nám, jak se čaj vyrábí. Naštěstí pro nás jelikož poslední vlak měl odjíždět v 16 hodin a to by jsme vůbec s prohlídkou továrny nestíhali, tak nám bylo řečeno, že vlak má 2,5 hodiny zpoždění. Takže jsme ve výsledku na vlak ještě museli čekat asi hodinku. Ale za to cesta zpátky do Elly byla celkem rychlá, tam jsme to jeli asi 4,5 hodiny a zpátky pouhé 2 hodiny.
24.9.2015 - Little Adam´s Peak
Vstávání bylo velmi přijemné, i když to bylo opět kolem 6 hodiny ranní, ale jasná obloha se na nás usmívala. Tak nebylo moc na co čekat, pani domácí nám opět donesla snídani - jejich typické palačinky (i když tu k snídani jedi normálně curry, to se mi po ránu vážně moc nezamlouvá) a po snídani jsme vyrazili na menší tůru a to na Little Adam´s Peak. Tůra se samozřejmě neobešla bez toho aniž by jsme nepotkali žádný Čechy. Od našeho ubytování to nahoru bylo 3 km, ale ty výhledy byly krásný. Byli jsme nahoře asi hodinu a půl a pak podle varování se opět začínali dělat mraky, jo když chce člověk v horách na Srí Lance mít jasno musí vstávat hodně brzy, pak je už po zbytek dne zataženo. Na odpoledne jsme už žádný velký plán neměli a tak jsme si došli na jídlo na kottu a pak že si zajdeme na masáž za 1000 rupií.
25.9.2015 - Udawalawe a Mirrisa
Opět brzké vstávání, chtěli jsme jet autobusem v 7.10, ale byl bohužel tak přeplněný, že ani nezastavil. Jeli jsme tedy autobusem v 7.30 do města Wellawaya za 100 rupií a tam ihned opět k nám přiběhl tuktukář a kam chceme hodit atd...a my že do safari parku Udawalawe a on, že autobus tam jede oblikou 3,5 hodiny a on je schopný nás tam odvézt za hodinu. Bohužel měl pravdu, tak jsme s ním tedy jeli. Cenu jsme ukecali na 1800 rupií, do hodiny jsme tam dorazili. Cene v parku se dělí na dvě části cenu za vstup a cena za jeep. Jelikož jsme byli jen 2 a jeep je pro 8 lidí, tak čím víc lidí tím levnější auto. Ale my neměli bohužel tolik času na čekání a schánění lidí, protože už zase ve 12.50 nám jel autobus. Takže cenu jeepu jsme usmlouvali na 3000 rupií a pak každý platil vstup 3000 rupií = 4500 rupií na osobu. Trošku jsme byli z tý ceny naštvaný a hlavně i ze začátku toho parku, protože ten řidič stavěl u každýho ,,blbýho,, zvířete např. pávy, chameleoni, ptáci atd..jelikož jsme neměli moc času chtěli jsme vidět hlavně slony! No viděli jsme jich asi 10 a z toho 3 asi tak metr od nás, tak aspon něco. Pak jsme jeli tím autobusem na jih ostrova, ale to jsme netušili, že 60 km pojedeme 5 hodin, sice to bylo jen za 200 rupií, ale bylo to fakt náročný. Bus byl spíše pro místní, takže stavěl tak po pár metrech vždy když si někdo mávnul, že chce nastoupit. Hlavně jsme projížděli neturistickýma místama - nikde nebyli žádní běloši a oni na nás koukali, jak na mimozemšťany. Busem jsme dojeli do města Matara a tam jsme si vzali tuktuka za 500 rupií do Mirissy. Ubytování za 100 Kč a je skoro nejlepší co jsme tady měli. Pak jsme se šli projít po pláži a zašli jsme si na večeři na rice and curry.
26.9.2015 Galle a Hikaduwa
Ranní pohled nebyl úplně to co by jsme si přáli vidět, bylo zataženo. Opět jsme si nechali objednat srí lanskou snídani a zařídili jsme si půjčení skůtru na 4 dny, na den za 700 rupií. Během snídaně přišel hroznej slejvák a tak jsme čekali až přestane, poté jsme vyrazili. Náš první cíl bylo město Galle, cestou jsme míjeli krásný pláže, palmy lámající se nad mořem, ale ani jsme nezastavovali protože bylo hnusně. Cestou do Galle nás zastihnul déšť, tak jsme se oblékli do pláštěnek a pokračovali v cestě. V Galle jsme se prošli po pevnosti a šli jsme k majáku. Jakmile není jasno, tak si to člověk ani tolik neužije. Jelikož původně jsme chtěli v Galle být déle a pak se válet na blízký pláži na Unawatuně, tak to nám počasí nedopřálo. Rozhodli jsme se, že pojedeme dál podél pobřeží a uvidíme kam zamíříme.
Chtěla jsem na pláž do Hikaduwy a tak jsme tam přijeli. Měla jsem zjištěný, že tady na pláži pobývají karety obrovské a že si je můžeme nakrmit. Přišli jsme na pláž a želvy nikde, já to tak čekala. Ale pak jeden týpek řikal velká želva támhle, tak my jsme tam šli a želva opět nikde. Tak už jsme se vraceli, ale zas nás odchytnul jiný týpek a dal nám nějakou řasu do ruky a řekl ať jdeme do vody, že jí na to nalákáme. A opravdu, za chvíli se vyrojila obrovská želva a za ní další, tak jsme si je krmili a tak trošku jsme si s nima hráli - úžasný. Poté jsme šli na oběd, klasicky na rice and curry a pak se rozpršelo celkem hodně do večera nepřestalo. Chvíli jsme seděli v restauraci a čekali jsme, že to přejde, ale pak jsme se vydali na cestu dál.
Na internetu jsem se dočetla, že kousek od Hikaduwy je muzeum tsunami, tak jsme se rozhodli, že tam zamíříme, když prší a nejde být venku. No bylo to zajímavý. Ještě ohledně toho tsunami, je to už 10 let, ale spousta baráků podél pobřeží vypadá, jak kdyby to tsunami tu bylo před půl rokem. Spousta baráků polorzpadlých až rozpadlých. Na prázdných pozemcích, kde kdysi asi stáli baráky jsou teď hroby a fascinuje mě, jak spousta lidí v těch rozpadlých barácích žije dál. Nemají dveře, okna, možná ani ne elektřinu jen čtyři stěny a střechu. Nejspíš nemají peníze ani na to, aby si barák za těch 10 let opravili. Večer v Mirisse přestalo pršet, tak jsme vyrazili na večeři na pláž, tam je to fakt krásný, restaurace asi metr od moře, každá nabízí čerstvé ryby, které tam jsou vystavený. Dala jsem si grilovaný krevety a Štěpán rotti s krevetama.
27.9.2015 - Tangalle a Mirrisa
Ráno bylo probuzení příjemné, protože svítilo sluničko - jupií. Tak hned po snídani v 7 ráno jsme vyrazili k nám na pláž na Mirissu, konečně jsme jí viděli s modrým nebem a ne ve tmě nebo s deštěm. A pak naše cesta pokračovala na pláž do Tangalle, asi hodina jízdy na skůtru. Cestou jsme projížděli městem Matara, to že po silnici ve městě chodějí krávy a spousty psů, to už jsem si zvykla, ale že za naší cestu je v docela velkým městě u silnice slon, to je zvláštní. Ještě nám přes cestu lezl asi dvoumetrový varan, tak jsem za nim hned běhala s kamerou. V Tangalle byly celkem obří vlny, tak jsme se vykoupali a pak jsme se jeli ještě podívat na pláž Rekawa kam kladou želvy v noci vajíčka. Vajíčka tam byly schované. A pak nás čekala cesta zpět do Mirrisy a opět přišel nekonečný slejvák, který trval celý zbytek dne.
28.9.2015 - Weligama a Hikkaduwa
Ráno jsem koukla z okna a vidím jasno! Hurá! Ale během snídaně se sluníčko schovalo a přišel déšť, ach jo. Jakmile dopršelo, tak jsme vyrazili opět na skútru na surfařskou pláž Weligamu. Štěpán si půjčil surf na hodinu za 300 rupií, mě se dnes nechtělo, jak bylo zataženo. Během toho co byl Štěpán ve vodě se opět přihnal déšť, asi po 20ti minutách skončil a začínala se dělat modrá obloha, tak jsme vyrazili dál. Dojeli jsme opět do Hikkaduwy, chtěli jsme jít zas do vody za želvama a tentokrát jsme si vzali i brejle a šnorchl. Přišli jsme k pláži a želvy tam opět byly, hned u kraje a asi 4 tam byly. Tak jsme si okamžitě nasadili brýle a potápěli jsme se s nima, super! Pak se přihnal opět déšť, tak jsme si zašli na oběd na rice and curry a po dešti jsme vyrazili zpět do Mirissy. K večeři jsme si dali dohromady rybu za 1800 rupií. Když jsme se vrátili do pokoje, tak jsme tam měli návštěvu asi 5ti cm pavouka.
29.9.2015
Celou noc pršelo a bohužel i celý den. Tak jsme furt přemýšleli co budeme dělat, ale nic se dělat nedalo. Ach jo, to je teda poslední den na Srí Lance. Odpoledne jsem už toho měla dost, tak jsme aspoň vyrazili v tom dešti se vykoupat, protože moře je teplý i když prší. No a tam jsme ztratili klíče od pokoje, naštěstí pani domácí měla klíče náhradní a ani peníze po nás nechtěla, že prý to je v pohodě a ještě k tomu nám udělala polívku. No nejsou ty lidi tady skvělý?! V 8 večer jsme s kuframa vyrazili na hlavní silnici čekat na autobus, samozřejmě se to neobešlo bez přemlouvání tuktukářů. Jelikož jsme měli posledních pár rupií v peněžence, tak tím jim bylo jasný, že s nima opravdu nepojedeme. Stopli jsme si autobus co jel přímo, no 2km od letiště. Jeli jsme to asi 5 hodin, ale cesta rychle utekla, spali jsme. Dorazili jsme na letiště asi v 1 hodinu ráno.
30.9.2015 - odlet
V 6 ráno nám letělo letadlo a tak jsme se přesunuli do Dubaje. Po příletu jsme šli na autobus, který nás odvezl na metro a potom jsme se vydali do Dubai of Emirates Mall podívat se na lyžování v obchoďáku. Po prohlídnutí jsme se hned vydali na pláž, protože jsme byli celkem unavení, tak jsme chtěli jen relaxovat. Moře bylo teplý jak vířivka, neskutečný. Po západu slunce jsme vyrazili pod Burj Khalifu podívat se na obří fontánu. Po skončení fontány jsme se vydali na hotel, kde jsme chtěli jen přespat, protože nám letadlo letělo až v 8 ráno. Více zde: http://gaba-a-stepan-na-cestach.webnode.cz/blog/